Volné pohyby v Evropě

Jiří Payne 11.3.2009

Volný pohyb pracovní síly, kapitálu, zboží a služeb evropská rétorika nazývá ‚svobodami‘. Někteří politikové právě ‚volným pohybem‘ odůvodňují své sporné kompromisy. Jakoby tyto ‚evrosvobody‘ byly totožné s ideály, za které v minulosti mnozí pokládali život. Skutečná svoboda však s těmito čtyřmi zdánlivými svobodami nesouvisí. Takováto privilegia mohou vlády zavést bez politických institucí v Bruselu.

Někteří dodnes žasnou nad částečným pootevřením dveří bývalé železné opony. Mít možnost pracovat ‚na západě‘ je cosi nového a fascinujícího. Proto překvapuje, že kvóty sjednané pro naše ‚gastarbeitery‘ani zdaleka nejsou naplněny. Jak je to možné?

Ilustrační obrázky z bruselských propagačních materiálů velmi připomínají budovatelskou atmosféru socialistického realismu – dělnická a rolnická třída a politicky angažované děti.

Pro běžného občana je to výhoda nepříliš praktická. Někteří za prací odcházejí, ale pro většinu Východoevropanů je příjemnější udržet si kontakty s přáteli a s rodinou. Nestěhují se za prací dokonce ani v rámci republiky. Zatím nevidíme masový pohyb například Portugalců za prací do Finska. Proč? Protože žijeme v době, kdy se fabriky stěhují za levnou pracovní silou. Za prací se už se do ciziny neodchází.

Komu volný pohyb pracovníků slouží? Velké koncerny potřebují přesouvat své manažery ze země do země. Je jich totiž málo. Když některý splnil poslání v jedné zemi, musí pro svůj koncern zkušenosti ještě dvakrát zopakovat v jiných zemích. K tomu je volný pohyb pracovních sil nutný. Nic proti tomu, ale kvůli této výhodě nepotřebujeme politickou integraci.

Východoevropané musí také žasnout nad možností investovat kapitál v zahraničí. Pro běžného člověka je to výhoda nepříliš praktická. Kolik z našich, a dokonce i ‚západních‘ občanů má starosti, co s kapitálem? Výhoda slouží investičním a silným kapitálovým společnostem. V globalizované ekonomice, pokud není zrovna finanční krize, kolují investice po celé zeměkouli. Unie nepřináší nic nového, ani k tomu politickou integraci nepotřebujeme. Finanční krize naopak ukázala, že každá vláda zemí EU stejně dělá všechno pro to, aby volnému odlivu kapitálu zbránila. Pokud ale chce průměrný člověk nadbytečné úspory investovat třeba na Wall Street, zjistí, že to jde bez problémů a bez integrace. Není to v rámci EU o nic složitější, než investovat na Frankfurtské burze.

Každého, kdo musel žádat o výjezdní doložky a vyplňovat celní prohlášení, musí nadchnout právo přivést si pro osobní potřebu víno, elektroniku, kožichy či dokonce auto. Málokoho napadne nechat vymalovat byt od malířů z ciziny. To však není volný pohyb zboží a služeb. Celníci, kteří hlídali na hranicích, zmizeli, obchod, který byl dříve zahraniční, se změnil na vnitřní. Místo celních deklarací, které dříve dokázal vyplnit řidič kamionu, nyní podléhá volný pohyb zboží statistické evidenci INTRASTAT. Podnikatelé vyplňují podrobné dotazníky, které by si dříve žádný celník nedovolil nikomu předložit. K dotazníku musela být vydána devadesátistránková příručka, jak se má správně vyplňovat. A v případě podezření může sídlo společnosti přepadnout celní správa se samopaly, což dříve hrozilo jen na hranicích.

Navenek je trh EU dost uzavřený. Pro zajímavost, liberální Estonsko po vstupu do EU muselo zavést 10 000 nových cel. Česká republika si vystačila se zdražením banánů a podobných ‚zbytečností‘.

Hluboce věřím v prospěšnost pravidel volného obchodu. Pokusy vydávat několik z nich platných pro určitý okruh podnikatelů na sice velkém, ale uzavřeném, vnitřním trhu EU, za občanské svobody, musím odmítnout. Kvůli nim nepotřebujeme politickou integraci, většina z nich platí dokonce i bez Unie v rámci WTO.

Nechci vypadat jako úplný škarohlíd. Usilovně hledám výhody evropské integrace. Našel jsem jednu málo známou: Volný pohyb psů!  Pokud necháte svému čtyřnohému příteli vpíchnout čip do těla a pokud si pro něj necháte vystavit evropský cestovní pas s fotografií a pokud váš pes absolvuje sérologická vyšetření nejméně šest měsíců před vycestováním, má zajištěn volný pohyb po celé Unii. Zatím dokonce nemusí mít v pase biometrické údaje! Otevře se před ním fascinující jednotný evropský psí prostor. Evropa se tak stává jedním velkým výběhem pro psy, samozřejmě s výjimkou míst, kde je volný pohyb psů zakázán nějakou místní regulací. Nic není zadarmo. Pořídíte to za necelých tisíc korun a upozorňuji, že psí pas platí pouze v EU, takže chce-li váš pes mimo Unii, musí si obstarat a znovu zaplatit všechna potvrzení podle pravidel, která platila dříve. Tomu říkám téměř výhoda za pouze dvojnásobný poplatek. Nevím, co přináší pro mne, když nemám psa, protože trpím alergiemi.

Nenabízí se nám nějaká jiná, ideálnější integrace, než v jaké žijeme. V politice smíme k návrhu říci ANO pouze tehdy, když jsme si zcela jisti, že klady převyšují náklady a že rizika jsou minimalizována. V opačném případě se tuším taková politika nazývá vlastizradou nebo nějak tak podobně. Koncentrace nekontrolované moci v Bruselu je postačujícím rizikem pro hlubokou skepsi. Proto nerozumím, jak mohou politikové říci ANO Lisabonské smlouvě.

Nechci brát velkým firmám výhody, které si již v Bruselu ‚vylobbovaly‘. Jenom bych si přál, aby se konečně zahájila jednání o takové podobě evropské integrace, která by jednotlivým občanům svobodu přinášela, nejenom brala. Kdyby byla Lisabonská smlouva pravdivá, musela by hned v úvodu mít odstavec: ‚Všechna moc bruselských úředníků pochází od lobbyistů z firem.‘ Uvítal bych, aby raději zůstal v platnosti článek, že ‚lid je zdrojem veškeré státní moci‘. Zatím jej v Ústavě máme, ale po schválení Lisabonské smlouvy ztratí smysl.