11. Čtyři pilíře, na nichž v EU stojí jednotný trh
Evropská unie se chlubí čtveřicí pilířů-svobod, na nichž je údajně založen jednotný trh. Podívejme se, jak a komu tyto údajné svobody slouží.
První z takzvaných svobod je volný pohyb pracovních sil. Je možné, že před padesáti lety by byla možnost usadit se a pracovat v zahraničí něčím převratným. Ovšem poměry se značně změnily. Dělníci se nestěhují za prací, zato se firmy stěhují za levnější pracovní silou. Tedy svoboda volného pohybu slouží nejenom těm, kdo si chtějí nějakou dobu někde v zahraničí přivydělat, ale hlavně slouží velkým firmám, které potřebují své vysoce kvalifikované manažery přesouvat z místa na místo. Tedy výsledkem volného pohybu pracovních sil je do značné míry systém, ve kterém v ekonomicky slabších zemích místní kvalifikovaní pracovníci nedostanou kvalifikovanou práci, protože firma si do těchto funkcí doveze svoje lidi.
Volný pohyb kapitálu po Evropské unii, přepokládám, také běžného občana příliš nezaměstnává. Předně proto, že volný investiční kapitál nepatří do úplně obvyklého portfolia běžného občana v Evropě, dále pak proto, že pokud nějaký občan investiční kapitál má, každá fungující banka mu ochotně pomůže investovat přesně podle jeho přání, a to i mimo EU. Přesouvání kapitálu je spíše záležitostí velkých firem a koncernů, naprosté většiny občanů se vůbec netýká. Každopádně je třeba připomenout, že takzvaně volný pohyb kapitálu je detailně kontrolován z rozhodnutí Evropské unie, přesun částky větší než malé musí být registrován, odůvodněn, nahlášen a je sledován.
Na první pohled je zřejmé, že volný pohyb zboží a služeb, pokud vůbec funguje, slouží také v první řadě velkým firmám.
Zatímco kdysi musel kamion na hranicích předložit stručnou celní deklaraci na hranicích, nyní hraniční kontrola neexistuje. To neznamená, že by se zboží mohlo volně pohybovat – podléhá přísné evidenci.
Celníci, kteří kdysi hlídali na hranicích, zmizeli, obchod, který byl dříve zahraniční, se změnil na vnitřní. Místo celních deklarací, které dříve dokázal vyplnit řidič kamionu, nyní podléhá volný pohyb zboží statistické evidenci INTRASTAT. Podnikatelé vyplňují podrobné dotazníky o desítkách stran, které by si dříve žádný celník nedovolil nikomu ani předložit. K dotazníku musela být vydána devadesátistránková příručka, jak se má správně vyplňovat. A v případě podezření může sídlo společnosti nebo kamion kdekoli na dálnici přepadnout celní správa se samopaly, což se dříve odehrávalo jen na hranicích. Důkladnou celní kontrolu běžného osobního auta se samopaly na pusté silnici ve tři hodiny v noci opravdu nelze nikomu přát, zvláště když auto je zcela prázdné. Ale v České republice se to stává.
Můžeme tedy konstatovat, že tak často zdůrazňované čtyři pilíře evropské integrace
- neznamenají, že by přestal existovat dohled, byrokracie se naopak zvýšila,
- přinášejí výhody především pro velké nadnárodní firmy,
- vytvářejí společný či jednotný evropský trh, který je ale navenek velmi uzavřený[1],
- se nesmí v žádném případě zaměňovat s pojmem volný (svobodný) obchod,
- pro běžného občana nepřinášejí nějaké zřetelné výhody, něco nového, co by nějak podstatně ovlivňovalo jeho život, normální režim volného obchodu poskytuje srovnatelné výhody.
Pravidla volného obchodu jsou nesmírně prospěšná a volný obchod opravdu přináší užitek občanům všech států, které se na něm podílejí. Jednotný trh EU může sice na první pohled vypadat podobně jako volný obchod, ale liší se mnohonásobně větší byrokracií. Každopádně pokus evropské propagandy vydávat uvedené čtyři pilíře, které slouží jen určitému okruhu firem, za občanské svobody, je třeba zásadně odmítnout.
Nezapomeňme dodat, že úsilí a zápas o skutečné individuální svobody a práva musí teprve začít.[2]
Evropská unie stvořila obrovský jednotný trh, ale ekonomické výsledky vůbec neodpovídají tak kolosálnímu trhu. Ekonomický růst je spíše podprůměrný, ačkoli společný trh poskytuje některé výhody, nevýhody přespřílišné regulace, omezení exportu v důsledku evropské obchodní politiky, ochranářská politika omezuje konkurenceschopnost na světových trzích, regulované ceny energií a masivní dotace jsou stále více vnímány jako porušení principů férové konkurence. Jednotný trh uzavřený do sebe omezil tradiční obchod s většinou sousedních zemí, takže asi není náhodou, že právě sousední státy EU jsou v takové míře destabilizovány.
[1] Například Estonsko, které bylo před vstupem do Unie značně liberální z hlediska zahraničního obchodu, muselo po vstupu do EU zavést 10 000 nových cel. Česká republika si vystačila se zdražením banánů a podobných ‚zbytečností‘.
[2] Dokumenty o lidských právech a svobodách vznikaly před mnoha desetiletími a bylo by třeba začít uvažovat o právech a svobodách, o kterých tehdy nemohl mít nikdo ani ponětí. Zatímco domovní svoboda podléhá ústavní ochraně, osobní počítač takto chráněn není. Zatímco poštovní tajemství zakazuje zejména státu sledovat soukromou korespondenci občanů, Evropská unie naopak přikazuje komunikaci jak prostřednictvím počítačů, tak i prostřednictvím telefonů sledovat. Největším nebezpečím z hlediska zneužití osobních údajů nejsou soukromé osoby či firmy, ale stát a Evropská unie.